How are you?

30. june 2013 at 12:51 | written & posted by: jass |  one-shot stories


"Pain makes you stronger, fear makes you braver, heartbreak makes you wiser."


Bola to chladná, októbrová noc. Fúkal jemný vietor a pršalo, farebné lístie stromov tancovalo vo vetre. Svietili len pouličné lampy a domy. Na oblohe majestátne žiaril mesiac v splne. Malé mestečko pri Londýne malo takmer prázdne ulice. Zrazu sa na rohu Birminghamskej ulice obavila štíhla, dievčenská postava. Priscilla mala na sebe len tenkú, bledomodrú mikinu a otrhané džínsy. Bola do nitky premočená a kráčala v svojich obľúbených, čiernych kanadách. Hrdzavé vlasy jej v premočených prameňoch padali na ramená. Jej slzy splývali s kvapkami dažďa, ktoré jej padali na tvár. Zelené oči svietili v tme, no žiarili smútkom. Jej plné, červené pery boli skrivené v grimase. Prišla k svojmu domu, odomkla trasúcimi sa rukami.

Okamžite ju zalial pocit tepla. "Priscilla? Si doma?" počula kričať svoju mamu z kuchyne. Po celom dome rozvoniavala pečená morka so zemiakmi a šalátom. "Áno," odpovedala mrmlajúc, takmer to nebolo počuť. To prilákalo Priscillinu mamu do predsiene. Priscilla sa medzitým ani nepohla, len tam stála a pozerala do nema. "Srdiečko, čo sa deje?" "Nič," pošepkala Priscilla zamyslene. "Si v poriadku?" spýtala sa Priscillina mama, len tak zo zvyku. Priscilla prikývla a vydala sa hore schodmi. "Za pol hodinu je večera. Prezleč sa," povedala matka, vracajúc sa do kuchyne.

Priscilla otvorila dvere svojej izby. Sadla si na posteľ a pozerala do blba. Premýšľala nad všetkým, čo sa stalo... Premýšľala nad ním. Nad tým, ako jej to mohol urobiť. Nad tým, ako ho vždy milovala, nad tým, ako ho stále miluje a nad všetkými slovami, ktoré jej povedal.

My love,
There's only you in my life
The only thing that's right

My first love,
You're every breath that I take
You're every step I make

Dokázal ju presvedčiť, že je výnimočná, že je jeho prvou láskou... Robil s ňou divy. Mal ju namotanú, vedel to on, i ona. Mohol ju využívať, koľko chcel, a ona to vedela. Ale jej láska bola príliš veľká, aby tomu venovala pozornosť. Radšej verila naivným predstavám. Pretože v nich všetky chyby v ich vzťahu boli jej vina. On bol ten nevinný, chcela tomu veriť, tak veľmi. Ďalšia slza sa skotúľala po jej líci.

Tell them I was happy
And my heart is broken
All my scars are open
Tell them what I hoped would be
Impossible, impossible

To, v čo dúfala, bolo nemožné. Bolo nemožné aby ju nikdy nepodviedol. Toľko krát videla náznaky, ale nevenovala im najmenšiu pozornosť... Lenže keď dnes prišla do šatne pri telocvični, videla ho... Julie nikdy nebola nejaká svätica, ale nebola to ani najväčšia pobehlica, preto ju prekvapilo, keď ju videla rozopínať Shawnovu košeľu. A ešte viac... Vlastne ešte menej ju prekvapilo, keď videla Shawna vášnivo bozkávať Julienin krk. Konečne sa jej rozplynuli všetky falošné nádeje. Keď ju zaregistrovali, odtrhli sa od seba. Shawn sa škeril. Julie odišla. Chcela im nechať súkromie. Priscilla čakala, čo Shawn povie. "Vieš... Omrzela si ma." povedal a mykol plecami. Priscilline ústa utvorili "o" a vlepila mu facku. Vložila do nej všetky emócie. Hnev, smútok, oddanosť, lásku, sklamanie... Vedela to. Vedela, že je problémový. Hneď po škole bežala ku rieke, sadla si na trávu a sedela a plakala...

Cause I knew you were trouble when you
walked in
So shame on me now
Flew me to places I'd never been
'Til you put me down, oh

"Čo budem robiť?" pošepkala a vnímala, ako slová visia vo vzduchu. Žiaľ sa jej šíril po tele. Všetka nádej odchádzala. Nemala chuť žiť. V tom dostala oskarový nápad. Prešla do bratovej izby. Bol to SBSkár, ale každý večer chodil na nejaké akcie. Otvorila jeho šuflík. Bola tam. Opatrne ju vybrala. Bola čierna a leskla sa. Vrátila sa do svojej izby, ľahla si na posteľ. Nechápala, prečo to robí, no nešlo zastaviť. Jej telo sa hýbalo samé. Priložila si pištoľ k uchu. Zatvorila oči. "3..2..1."

Jej matka počula výstreľ a okamžite pribehla hore, no bolo neskoro. Priscilla ležala na posteli mŕtva, bez rozlúčky, bez listu... Jej matka sa zrútila na zem. A aj keď bola Priscilla od momentu kedy ich dvoch uvidela odhodlaná zabiť sa, jedna vec by jej bola mohla pomôcť... Jediná otázka. Ak by bola myslená úprimne, možno by vyslala aj úprimnú odpoveď. "Ako sa máš?" Tri slová a zmenili jej celý život.

If everyone cared and nobody cried
If everyone loved and nobody lied
If everyone shared and swallowed their pride
We'd see the day when nobody died

Nie nadarmo sa hovorí, že slová majú veľkú moc. A niektoré slová majú obzvlásť veľkú. Zamyslite sa. Koľko krát ste úprimne položili otázku ako sa máš? Samozrejme, okrem situácií, kedy bol daný človek chorý alebo viditeľne rozhádzaný. Málo krát. A ja na tom nie som inak. A ešte menej krát úprimne odpovedám. Neviem, prečo to tak je. Možno preto, že dobre viem, že otázka Ako sa máš je už len niečo ako Ahoj, veď Angličania na ňu už ani nečakajú odpoveď. Je to prázdna fráza... Ale čo ak sa nás to človek pýta úprimne? Možno nám chce pomôcť, možno chce. Ale sme zvyknutí a vychovaní nezaťažovať iných so svojimi problémami.

A preto, keď sa vás niekto opýta, ako sa máte, nemusíte odpovedať: "Ujde to." Možno vám dokáže pomôcť, ak ste na dne, možno vám pomôže nájsť riešenie, ak sa cítite beznájdejne, možno vám dodá nádej keď nemôžete ísť ďalej. Pretože každý z nás má svoje dni, a ak ten človek, s ktorým sa bavíte nie je nejaký idiot, bude vám chcieť pomôcť.

 


Comments

1 N. | Web | 30. june 2013 at 20:42 | React

Přesně. Já nikoho takovýho neznám. Ale ho prostě nejde mít od začátku v oblibě.
Jo, je to dost těžký. Kdybych jenom měla vyjmenovat pár lidí, prosím, to v pohodě. Ale takhle napsat jednoho a taky obkecat proč, to už je horší...No, jsem ráda, že se to nějak povedlo a že se ti líbí, jak to je psané:)
No..ve filmu tam bylo jenom, že se Peeta ptal, co s nimi bude dál a Katniss řekla, že neví. Jenom z filmu bych to rozhodně nepochopila. To jsem se ještě ve škole dohadovala s kámoškou, která to nejdřív viděla, že bych to takhle nezvládla, nepochopila bych to, a ona hned, že to chápala úplně v pohodě. Nesnáším, když někdo dělá chytrýho, to se vážně nedá pochopit jenom z filmu.
Hurikán je česky ten boží kluk, anglicky je to Gale, myslím že slovensky taky:D

2 Hani | bevintage.blog.cz | Web | 30. june 2013 at 21:54 | React

Páni, 31 dětí.. my jsme taková tichá třída, moment, ne, ale prostě jsme si na sebe zvykli a druhá třída furt řve a já si to nedokážu představit. :( No, já si právě myslím, že spojovat devátou třídu je docela na hlavu... :X
Taky mám Tally Weijl hrozně ráda. :))
Kalkulačka by se mi taky hodila. :D :) Ne, já vím, spolužáci jsou zase fascinovaní mou slovní zásovbou z angličtiny... ale taky se moc neučím. :) Asi budu vypadat jako idiot, ale co je bilugiální gymnázium? :D
Mamka ti navrhla ombre? Hmm... :) Já si nikdy vlasy nebarvila. vždy mi to bylo rozmluveno. :D

Proč nemáš ráda vědu "Chápu tě."? :O :D :D Ano, to byl opravdu blb. :D Podle mého z mysle nesejde a nic mne neposílí. A pak ještě "dobrého nepálí" taky další prkotina. :D
Dnešek je jen zítřejškem, kterého jsme se včera báli? Tak to mne dostalo. Jak to ti lidé dělají, že vymyslí citát, který je pravdivý?

Ty poslední dva odstavce mne donutily se zamyslet. Já si myslím, že na otázku "jak se máš" většinou odpovídám upřímně. Však já se nikdy nemám špatně. Málokdy mám špatný den. Třeba ráno začalo skvěle, ale někdo povedený mi ho zničil. Ale... ano, odpovídám neupřímně třeba na otázku "jsi v pohodě?". Ale proč? Stejně je to jen fráze. NIkoho to moc nezajímá.
Myslím si, že "Ahoj" by mělo mít jiný význam. Však někteří na něj ani neodpoví. A proč? protože chtějí být frajeři, přitom si neuvědomují tolikl věcí. Chtějí být dospělí, jsou to obyčejné děti.
myslím, že "jak se máš" bývá ta otázka, aby nebylo to trapné ticho.

3 N. | Web | 1. july 2013 at 9:26 | React

Nejsi zlá, já bych tohle udělala spoustě lidí, spíš těm, který nic neví a nic nezají. Bohužel ale nemám dobrej luk, kdybych měla, možná bych se i trefila. Na adapťáku jsem trefila polystyrenovou srnku:D Jo, ty určitě patříš do neohroženosti! Já jsem prostě odpadlík :D
Ne, pamatuješ si to dobře. Už radši nebudem rozebírat nesmyslnej překlad jmen :D
Možná fakt telepatie, včera mě ještě napadlo to stejný...my jsme propojený?:D
No, vlastně pluska. Ale mně to ždycky připomíná křížky :D Aha, ale aspoň je to líp vidět. Líp ti to ukáže, že už máš skončit. To já prostě nedokážu :D
Jo, oni se tam pořád hádají. Ale klid, neboj se. No, nechci spoilerovat, už mlčím! :D Já myslím, že ta obálka je stejná jako česká, ne? Taková zelená se znakem mírumilovnosti:) Mně se strašně líbí:3

4 N. | Web | 1. july 2013 at 9:47 | React

Jo, to mě taky napadlo:D Ale to je její nejdrahocennější věc, půjčí nám ho?:D
Ten pocit, že u nás byl Four, když jsme spaly:3
Ty píšeš jednorázovku? Juchůů:3
To přežiješ, taky bych měla jít cvičit:D Jsem nejšťastnější na světě, momentálně hraju od Lany Young and Beautiful:3
Já už ani nevím, jak tam vypadá Chicago :D
Máš dobrou mamku. Měla jsem v plánu něco podobnýho, asi si nakreslím na zeď "okay".:3

5 MAKY.OREL | Email | Web | 1. july 2013 at 13:39 | React

Citát hore jsem si musela uložit - nedalo mi to, je hrozně dobrý :) Já sama se lidí ani moc neptám, jak se mají a je pravda, že když už se zeptám, chci to skutečně upřímně vědět. Možná jsem světlá výjimka :)

6 Claire Drayen. | Web | 1. july 2013 at 14:47 | React

Je to nádherně napsané i když je to tak smutné. Jass ty prostě píšeš vážně úžasně, úplně jsi mě do toho děje vtáhla.
Hlavním tématem tam je ale právě ta otázka jak se máš. Souhlasím s tebou, dnes už je to prázdná fráze, to jsi napsala úplně přesně. Vážně jde o tu upřímnost, jak v otázce, tak v odpovědi. Když by se tě někdo zeptal jen tak, nemůžeš odpovědět upřímně, protože toho člověka to v 99% ani nezajímá. Když se tě někdo upřímně zeptá, je dobré upřímně odpovědět, ale myslím, že kolikrát na to člověk ani nemá náladu. Je to smutné. Já třeba už teď nenávidím, když se mě na to někdo zeptá, obzvlášť na facebooku. To je vždycky klasická konverzace Ahoj, jak se máš? a já to prostě nesnáším. Ten člověk mi píše, protože po mě něco chce, tak ať se rovnou zeptá na to, pochybuju, že ho moje odpověď opravdu zajímá.

Myslím, že lidi by se na tohle měli ptát opravdu jen tehdy, když je to zajímá, jinak je to úplně bezpředmětná otázka.

Ještě jednou, vážně moc nádherně napsaná povídka :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.